Napsali byste na parkování u letiště Praha recenzi? Samozřejmě mám na mysli mezinárodní letiště Václava Havla. Znáte tu situaci, kdy využijete nějakou službu a daná společnost vás pak požádá o recenzi, aby se s ní pak mohla prezentovat dalším klientům? Já tuhle zpětnou vazbu poskytuji rád a rozhodně si o sobě myslím, že jsem docela přísný.
A tak když mě zaměstnanec firmy provozující parkování u letiště Praha požádal o recenzi, neváhal jsem ani chvíli. Zpočátku jsem byl k téhle službě nedůvěřivý, což se mi u novinek stává. Dneska už ji a svých cestách beru jako naprostou samozřejmost, vůbec neuvažuji, že by to mohlo být jinak. Takže za mě, řečeno facebookovou terminologií, palec nahoru.
Měl jsem v nedávné době dva služební lety do Vietnamu. Nebudu si stěžovat na to, že letenky brutálně podražily, protože jejich cena je záležitostí firmy, která mě do Hanoje poslala. Na co si ale drobně stěžovat můžu, tak na fakt, že se mi ohledně parkování nepodařilo u hanojského letiště najít podobnou službu. Možná ji mají, možná ne. Netuším, protože jsem ji nenašel. Takže pokud existuje, tak je velmi dobře ukryta, což z marketingového hlediska není zrovna ideální.
Co se parkování týče, tak hanojské letiště Noi Bai je na tom podobně jako to Havlovo. Stání jen na chvíli a výhodné parkování musíte hledat. Jak už jsem řekl, hledal jsem, ale nedohledal. přitom by se na dva dny hodilo, protože jsem letěl „na otočku“ ze severního Vietnamu do jižní části a zpět. Ale protože jsem měl auto z půjčovny, prostě si ho majitel převzal a za dva dny mi ho znova půjčil. Proto když jsem psal recenzi na parkování u letiště Praha, šlo to, neb zkušenost byla. V případě Hanoje bych mohl tak maximálně pokrčit rameny.
Parkování u Letiště Praha pro mě mělo po návratu z Vietnamu jednu extrémně důležitou výhodu, která mě nikdy předtím nenapadla. Musím začít ale trochu zeširoka. Když už jsem byl ve Vietnamu, dopřál jsem si spoustu vietnamského jídla, protože asijskou kuchyni mám rád. A tu vietnamskou a thajskou zejména. Základním zjištěním, že masové vývary zvané Pho, v obou zemích velmi podobné, mají základní rozdíl v tom, jak moc je v nich uvařené maso. Možná jsem měl jen smůlu, ale téměř ve všech případech bylo to vietnamské hovězí velmi houževnaté, zatímco u Thajců bylo krásně měkké. Pojďme však dál
V den odletu – měli jsme startovat těsně před půlnocí – jsem v jedné rodině uvízl na oběd, který začala v půl třetí odpoledne a ještě o pátí nebyl úplně konec. A nebylo to tím, že bych zoufale bojoval s hůlkami, neboť jsem dostal normální příbor. Maso bylo tentokrát měkoučké a tak jsem se, lidově řečeno, přežral.
Omlouvám se za výraz, ale výstižněji to popsat nelze. Přiletěl jsem do Prahy a bylo mi těžko. V domluvený čas a na domluveném místě jsem byl na letišti vyzvednut (cestou bylo potřeba udělat zastávku na toaletě) zaměstnancem parkoviště, kde na mě čekalo auto. Vše bylo v naprostém pořádku. Tedy z hlediska parkování a domluvených služeb bylo vše OK, moje vnitřnosti byly spíš KO. Takže ještě jedna zastávka, kterou si vynutila peristaltika a pak už cesta domů.
A teď si představte, že bych nevyužil služeb parkoviště, chtěl trochu peněz ušetřit a tyhle střevní potíže by mě chytily v městské hromadné dopravě. Zrovna pražské letiště je tímto způsobem dost nešikovně dosažitelné. Chápu, že kvůli hluku musí ležet na okraji města, ale než se dostanete na hlavní nádraží, musíte nejméně dvakrát přestoupit. Nejprve se jde na autobus, následně na metro s přestupem.
V tu chvíli mi bylo úplně jedno, jakou za sebou nechávám uhlíkovou stopu. Hlavně, že jsem si zachoval důstojnost. Samozřejmě na dopravu na letiště autem a na parkování v jeho blízkosti nedám dopustit.
