Zřícenina hradu Helfenburk leží asi 5,5 km od jihočeské obce Bavorov v okresu Strakonice.

Roku 1355 povolil Karel IV. čtyřem bratřím (Petr, Jošt, Oldřich a Jan) z Rožmberka vystavět pro správu nově nabytého bavorovského zboží hrad; jeho jádro postaveno v letech 1360 - 1370. Husité Helfenburk nedobyli. V rožmberském majetku byl s krátkými přestávkami (např. v letech 1475-1503 náležel Švamberkům) až do roku 1593, kdy byl prodán Petrem Vokem městu Prachaticím. Koncem 16. století uváděn jako pustý. Od roku 1622 patřil Eggenberkům, roku 1719 ho zdědily Schwarzenberkové. Po pozemkové reformě v roce 1919 ve státním majetku. Hrad obklopen valem, příkopem a mohutnými hradbami. Vstup vede přes dřevěný most do první brány, dále druhou branou do tzv. přihrádku. Třetí brána s předbraním, znaky Rožmberků, i se zbytky ostění ústí na rozsáhlé nádvoří. Nad nádvořím na vrcholu hřebene stojí třípatrový obytný palác obklopený úzkým parkánem. Uprostřed paláce čtvercový dvůr, v přízemí dochován gotický oblouk, konzoly a dále v jednotlivých patrech zbytku ostění a trámů. Na konci ostrohu válcová věž.

Zdroj: sever pamatky.com

Historie hradu Helfenburk podrobněji

Krajina přiléhající k hradu byla součástí majetku, jehož nejstaršími vlastníky byli od druhé poloviny 13. století Bavorové ze Strakonic. Získal je Petr z Rožmberka od své sestry Markéty, vdovy po Bavoru III. ze Strakonic, zprvu jako zástavu, r.1351 na základě královského povolení dědičně. Protože toto nejzápadněji položené panství, poměrně vzdálené od centrálních rožmberských držav, postrádalo vhodné správní a obranné středisko, povolil král Karel IV. r.1355 na žádost rožmberských bratří Petra, Jošta, Oldřicha a Jana, oceňuje jejich pomoc při korunovačním tažení do Říma, postavení nového hradu na vrchu Malošíně severozápadně od Bavorova. Stavba hradu pokračovala poměrně rychle. R.1357 byl jmenován první purkrabí Jaroslav, který patrně dohlížel na práce. R.1364 se mluví o Helfenburku výslovně jako o hradu, takže lze předpokládat, že v tom roce byla stavba alespoň v hrubých rysech dokončena. Práce ovšem pokračovaly dál. Jejich datování pomáhají upřesnit kamenné alianční znaky Jana z Rožmberka a jeho manželky Elišky z Halsu, zasazené (od r.1967) v předhradí třetí brány a ve zdi paláce. Politické zápasy, které zachvátily koncem 14. a v 15.století české země, zanechaly své stopy i v dějinách hradu Helfenburka. V období prohlubující se roztržky mezi pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna a králem Václavem IV. poskytl hrad v l.1384-1397 arcibiskupuvi bezpečný útulek před odchodem do Říma. Bylo to v době, kdy k odbojným pánům, kteří nebyli spokojeni s různými opatřeními krále, patřil též Jindřich z Rožmberka. Ozbrojená střetnutí, která časem nabývala charakteru místních válek, sice hrad bezprostředně neohrozila, ale nepřátelské vpády do okolí hradu dokonale zpustošily celé helfenburské panství. O politickém významu hradu svědčí několik jednání o příměří a výměně zajatců, která zde tehdy probíhala. Když Jan z Rožmberka na naléhání papežského legáta Rovarelly přistoupil v r.1468 k jednotě zelenohorské a okolní města věrná králi Jiřímu zahájila proti Helfenburku drobnou válku, nařídil Rožmberk purkrabímu na hradě, aby opatřil 60 střelců na zesílení hradní posádky. Za takové situace nemohlo být helfenburské panství pro Rožmberky výnosnou državou, a tak v r.1475 prodali bratři Vok, Jindřich a Petr z Rožmberka hrad Helfenburk s městečkem Bavorovem a přilehlými vesnicemi strakonickému velkopřevoru Janovi ze Švamberka, který jej o tři léta později prodal Václavu Vlčkovi z Čenova. Tento proslulý válečník, vojenský praktik i teoretik (po r.1490 napsal vojenskou učebnici) byl horlivým stoupencem krále Vladislava II.Jagelonského a vytvořil z Helfenburka vojenskou základnu, z níž podnikal výpady a tažení proti přívržencům uherského krále Matyáše Korvína. Do doby jeho držby (1477-1484) je nutno klást významné stavební úpravy hradu. Václav Vlček jako profesionální válečník měl dostatečné znalosti i zájem o to, aby zdokonalil opevnění hradu, ať již vzhledem k nepřátelským vztahům k Rožmberkům nebo vzhledem k poloze Helfenburka na hranicích, kteréžto skutečnosti patřičně využíval k vojenským výpravám do Rakous. Vlčkovi lze tedy připisovat zdokonalení hradního opevnění podle modernějších vojenských zásad. Severní vnější předhradí bylo zesíleno třemi nárožními baštami, které měly sloužit pro postavení těžkých děl. Na jižní straně v rozšířené části vnějšího valu byl postaven dřevěný srub, k němuž byl přístup z hradu úzkou výpadní brankou v jižní hradební zdi. Nepřátelství, které Václac Vlček z Čenova projevoval otevřeně Rožmberkům, jim nemohlo zůstat lhostejné a tak očividně z jejich popudu a v jejich zájmu koupil v r.1484 Helfenburk štýrský truksas Jindřich Pryšenek ze Štetenberka se svým bratrem. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že ještě téhož roku si Jindřich vydlužil od Rožmberků kupní cenu (8000 zl.) a dal jim helfenburské panství v zástavu. V r.1503 vyplatili Rožmberkové panství od Jindřichova syna hraběte Oldřich z Hardeku a stali se znovu majiteli hradu i panství. Od počátku 16.století význam hradu po stránce vojenské upadal, posádka se zmenšila a purkrabí se postupně stával hospodářským úředníkem. Úpadek pokračoval za posledních Rožmberků, zejména když si Vilém z Rožmberka nechal v 80.letech 16.století nedaleko odtud postavit zámek Kratochvíli a úředníci přesídlili do Netolic. V r.1593 prodal Petr Vok z Rožmberka hrad Helfenburk již jako pustý s městečkem Bavorovem a přilehlými vesnicemi městu Prachaticům. Na hradě občas bydlel hajný a okolní obyvatelstvo rozebíralo postupně ruiny na stavbu svých obydlí. V r.1622 získali panství s pustým hradem jako pobělohorský konfiskát Eggenberkové a od nich v r.1719 Schwarzenberkové, kteří je vlastnili do r.1922.