První světovou válku rozpoutalo Rakousko-Uhersko krátce po atentátu na následníka trůnu Ferdinanda de Este, který byl zavražděn v jugoslávském Sarajevu. Krátce po vyhlášení mobilizace císařem Františkem Josefem I., byly postupně na frontu povolávány desetitísíce mužů mladého a středního věku, v několika odvodních termínech. V Doubravici bylo nejvíce mladých mužů odvedeno 27. července roku 1914 a to 29:
Karel Rach č.p. 9, Josef a Václav Jeništovi č.p. 11, Josef Polánka č.p. 15, Josef Petrán č.p. 17, František Jeništa č.p. 19, Karel Komrska č.p. 24, Josef a František Prokopiusové č.p. 35, František Slanec č.p. 37, František a Josef Větrovcovi č.p. 40, Tomáš, Josef a Václav Hrubcovi č.p. 42, Václav Homolka č.p. 43, Jan Jeništa č.p. 46, František Šnobr č.p. 48, Karel Klečka č.p. 49, Václav Zuklín č.p. 57, Antonín Komrska č.p. 64, Václav Roubal č.p. 67, František Křivanec č.p. 69, Matěj Polánka č.p. 70, František Braňka č.p. 74, Josef, František a Václav Šimsovi č.p. 75, František Pučil č.p. 78.
Dalších 29 vojáků nastoupilo v průběhu celkem osmi odvodních termínů, z nichž ten poslední probíhal v roce 1918. 15. ledna 1915 nastoupili do války: František Čapek č.p. 13, Václav Slanec č.p. 37, Josef Kalbáč č.p. 41 František Zdychynec č.p. 63. Předtím nastoupil 1. listopadu 1914 také František Roubal z č.p. 67.
Dalších 6 mladých mužů narukovalo do války 1. dubna 1915. Byli to Josef Šedivý č.p. 22, František Varous č.p. 31, Josef Homolka č.p. 43, František Raba č.p. 44, František Straka č.p. 47, Leopold Šnobr č.p. 48. O 14 dnů později odešli ze svých domovů na pole válečná také Jan Prokopius č.p. 35, Jan Kuchta č.p. 55 a František Pučil ml. č.p. 78. V témže roce v srpnu pak narukovali Josef Jeništa č.p. 19, Václav Křivanec č.p. 25, Eduard Větrovec č.p. 40, Karel Hrubec č.p. 42, Josef Jeništa č.p. 46, Václav Farek č.p. 61 a Karel Polánka č.p. 70.
Dalším nástupním termínem byl květen 1916, kdy narukovali Václav Jeništa č.p. 18, Alois Prokopius č.p. 35, Jaroslav Šimsa č.p. 75. V roce 1917 zavolala válka Josefa Racha z č.p. 9, Karla Šimsu č.p. 75 a Tomáše Kůtu. Tito tři patřili do věkově starší kategorie. To bylo v čase, kdy docházelo v rakouské armádě mužstvo.
Posledním nástupním termínem byl rok 1918. To byli odvedeni Karel Zuklín č.p. 29 a Stanislav Jeništa č.p. 46.
Z 58 doubravských účastníků ve světové válce se nikdy nevrátilo 9 spoluobčanů.
Na srbské frontě zahynuli Václav Hrubec č.p. 42 a Václav Zuklín č.p. 57. Z ruské fronty se více do svých domovů nevrátili Josef  Větrovec č.p. 40, František Raba č.p. 44, Jan Jeništa č.p. 46, JOsef Jeništa č.p. 11. Italská fronta byla osudná pro Karla Racha č.p. 9, Václava Slance č.p. 37 a Václava Křivance č.p. 25.
S těžkým zraněním se z válečných útrap navrátil Matěj Polánka č.p. 70 a František Pučil z č.p. 78. Oba přišli ve válce o nohu. S těžkým zraněním se také navrátil Karel Polánka z č.p. 70 a František Straka č.p. 47. Dalších 5 vojáků se vrátilo se lehkým zraněním.
Někteří vojáci také padli do zajetí. V Rusku bylo zajato 9 vojáků, v Itálii 4. Někteří z nich vstoupili do legií. Ruskými legionáři se stali Josef Homolka č.p. 43 a František Roubal č.p. 67. Oba byli po válce přijati jako příslušníci finanční stráže. Italskými legionáři se stali Václav Farek č.p. 61 a František Štros č.p. 50 (nebo 38).
Válka si nevybírala, a tak z některých rodin bylo ve válce účastníků hned několik. Tak z rodiny Šimsů č.p. 75 to bylo celkem 5 členů - otec a čtyři synové. Velmi početně byla také zastoupena rodina Hrubců č.p. 42, kdy ve válce byli čtyři bratři Tomáš, Josef, Václav a Karel. Také rodinu Prokopiusů z č.p. 35 zastupovali ve válce 4 muži - Josef, František, Jan a Alois.
Zatímco vojáci strádali na frontě, doma musely o rodiny, polnosti i hospodářské zvířectvo pečovat převážně opuštěné ženy s malými dětmi a staří důchodci, kteří pomáhali dle zdravotního stavu a vůbec svých možností. Jejich život nebyl lehký ani snadný, protože navíc probíhaly časté exekuce, kdy museli ze skromných zásob dodávat potraviny také na frontu.
Po válce postavili místní občané obětem světové války památník na návsi, kde figurovalo 11 jmen těch, kteří se do svých domovů již nikdy nevrátili. K těm 9 doubravickým přibyli také dva ze sousedního Nahošína.
V Doubravici byla na návrh velitele sboru dobrovolných hasičů přijata místním zastupitelstvem myšlenka postavit na návsi pomník padlým.K této ušlechtilé myšlence se přidali také občané ze sousedního Nahošína, kde byl počet obětí menší a na postavení nákladného pomníku by v Nahošíně obtížně finanční prostředky získávali.
Za tím účelem se uskutečnila dobrovolná sbírka, která vynesla částku 1541,50 Kč. To však na postavení pomníku nestačilo, a tak byli o pomoc požádáni doubravičtí rodáci, kteří odešli za moře. A nebylo jich málo. Na přelomu 19. a 20. století odjelo do Ameriky jenom z Doubravice více než 50 občanů za novým živobytím. A tito rodáci na svoji domovinu nikdy nezapomněli. Na vyhlášenou výzvu reagovali velmi vstřícně a na zamýšlenou výstavbu pomníku padlými přispěli nemalými částkami. (...) Pomník zhotovil kameník Karel Trčka z Blatné za 6000,- Kč. Oplocení provedli místní řemeslníci nákladem 630,- Kč. Veškeré pomocné práce a dovozy materiálu byly poskytnuty zdarma. Vlastní odhalení pomníku se konalo v neděli 24. července 1927. Pod patronací místního hasičského sboru pomník posvětil a současně vykonal za padlé vojíny mši svatou zábořský děkan P. Václav Bodlák. Slavnostní projev měl řídící učitel Václav Honzák z Chrášťovic, veliký ctitel národních tradic a současně velmi aktivní činovník českého hasičstva. Slavnostní báseň "Odkaz padlým" přednesla místní dívka Anežka Machovcová. Slavnostního odhalení pomníku padlým se účastnilo 82 hasičů z 5 okolních sborů. Velmi důstojně k oslavě přispěla také vystoupení místních děvčat v půvabných národních krojích. Účast občanů z obce i z širokého okolí byla veliká a podle odhadů se jí účastnilo na 1500 občanů.
Na paměť padlým vojínům se u pomníku padlých koná každoročně vzpomínková slavnost s položením květů, kterou převážně organizují místní hasiči. V některých letech se spoluúčastnil i místní Sokol a také Junáci. V době II. světové války a v 50. letech se oslava u pomníku padlých nekonala.
Protože od postavení pomníku uplynula již dlouhá řada let, přesněji třičtvrtě století, foto a jména obětí se již nedochovala. Uveďme pro paměť budoucím generacím jejich seznam: Obec Doubravice: Václav Hrubec č.p. 42, Jan Jeništa č.p. 46, Josef Jeništa č.p. 11, Václav Křivanec č.p. 25, František Raba č.p. 44, Karel Rach č.p. 9, Václav Slanec č.p. 37, Josef Větrovec č.p. 40, Václav Zuklín č.p. 57. Obec Nahošín: Josef Braun č.p. 1, Augustýn Slanec č.p. 16.