Pohled do stoleté historie doubravických hasičů
Počátky hasičského sboru
Na přelomu 19. a 20. století kryly většinu střech našich obydlí i hospodářských budov doškové střechy. Tašková či eternitová střecha byla spíše výjimkou. Došky a dřevo byly samozřejmě velmi dobrým hořlavým materiálem, a proto výskyt požárů v té době byl mnohem častější, než tomu bylo později a než tomu je dnes v současné době.
Tyto skutečnosti vedly občany k vážnému zamyšlení, jak čelit hrozícímu nebezpečí požáru také v Doubravici. Nejen časté požáry, ale především ta skutečnost, že v některých okolních obcích již hasičský sbor existoval, přiměla doubravické zastupitele k vážné myšlence ustavit sbor také ve vlastní obci.
Velikou zásluhu na ustavení sboru v obci měl droužetický rodák Jan Přech, který se v únoru roku 1901 přiženil do Doubravice do č.p. 30. Tento mladý a pokrokový hospodář byl absolventem tehdejší hospodářské školy a přinesl do obce veliký pokrok. Musíme jej vyzdvihnout především jako hlavního tvůrce a iniciátora ustavení sboru. Pro svoji myšlenku získal tehdy několik členů obecního zastupitelstva, včele se starostou obce Janem Kuchtou.
Při svém návrhu vycházel ze skutečnosti, že například v sousedních Chrášťovicích, které byly stejně velké jako Doubravice, založili sbor již v roce 1884. Také Záboří a Mečichov měly ve svých obcích již dobrovolné sbory hasičů.
První neoficiální schůze se konala 22. prosince 1901 a po veliké rozpravě a dluhotrvající debatě se prvních dvanáct pionýrů na čele právě s Janem Přechem rozhodlo sbor založit a do sboru vstoupit. Toto památné zasedání dalo podnět k ustavující valné hromadě Sboru dobrovolných hasičů Doubravice, která se sešla 6. ledna 1902. Do sboru se tehdy přihlásilo 22 členů činných a k nim se připojilo ještě 10 členů přispívajících, především z řad občanů středního věku. V průběhu roku 1902 ještě někteří další přistoupili.
Výnosem zemské správy politické byly uznány první stanovy sboru dne 16. 3. 1902. Sbor byl zařazen do hasičské župy horažďovické, jinak nazývané také "Prácheňské". 
V témže roce byla zakoupena ruční potahová stříkačka s příslušenstvím od firmy Smékal z Prahy Smíchova za 1340,- Kč. Vedle stříkačky byly zakoupeny 3 kusy savic v celkové délce 6 m, 1 koš, 4 hadice o celkové délce 80 m, dále 1 proudnice a 1 hubice.
Hasiči pilně nacvičovali a seznamovali se s hasičskou technikou, neboť se chtěli zapojit do spolkové činnosti jako v jiných sborech. Výcvik byl potřebný a nutný, neboť v následujících letech museli často vyjíždět k požárům nejen v obci, ale i v blízkém okolí. Postupně byly pro hasiče zakoupeny stejnokroje a sbor vystupoval také na veřejnosti nejen při různých cvičeních, ale i společenských oslavách všeho druhu. Hasiči se podíleli na pořádání plesů, tanečních zábav a velké oblibě se těšilo i ochotnické divadlo, které provozovali. Za tím účelem si hasiči zřídili také jeviště a další potřebné vybavení k provozování této ochotnické činnosti.
Slibně rozvíjející se činnost doubravických hasičů však silně narušil rok 1914, kdy začala I. světová válka. Velká část hasičů narukovala, zůstali ti nejstarší a tak veškerá činnost po dobu války a ještě prvá léta po jejím skončení prakticky ustala.
Činnost sboru po I. světové válce do počátku 50. let
Ačkoliv chybí kniha zápisů hasičského sboru od počátku do roku 1935, z některých dalších dokumentů bylo možno činnost sboru vysledovat. Nepochybně se po skončení I. světové války postupně sbor zaktivizoval a do jeho řad přicházeli noví lidé. Hlavním posláním byla samozřejmě represe a tak doubravičtí hasiči často zasahovali opět při likvidaci požárů doma i v okolí. Svojí účastí podporovali i činnost okolních sborů při rozličných námětových cvičeních i veřejných slavnostech.
Dne 16. května 1926 se sbor účastnil prvního veřejného hasičského cvičení ve Třebohosticích, kde byl právě hasičský sbor založen. V témže roce pořádali doubravičtí hasiči také divadelní představení, neboť po jistou dobu existoval v obci při hasičském sboru také divadelní odbor. V roce 1927 byl v obci odhalen pomník obětem I. světové války. Tato akce se konala právě pod patronací hasičského sboru. O této události je zmínka v samostatné kapitole naší publikace.
V roce 1928 byla při sboru zřízena samaritánská služba nebo také stráž. Velitelem samaritánů byl zvolen Josef Jeništa z č.p. 11 a jeho členy Tomáš Klecán z č.p. 28 a Alois Prokopius z č.p. 15. V témže roce byl také ustaven ženský odbor, do kterého se přihlásilo 12 děvčat. Při sboru byla též ustavena jinošská družina, v níž bylo zapojeno 10 mladých chlapců. Za zmínku stojí také zřízení pohřební pokladny, která byla založena na návrh tehdejšího velitele sboru Jana Kaizra.
Rok 1928 byl ve stoleté historii sboru velmi významným. Místní hasiči byli pořadateli Župního sjezdu, který se konal v obci v neděli 10. června. Ze strakonické župy přijelo tehdy do Doubravice 194 mužů, 32 žen a 10 mladých hasičů. Župu blatenskou a horažďovickou zastupovalo dohromady 82 hasičů. Této velkolepé události přihlíželo 1300 účastníků z obce a širokého okolí. Oslava byla celodenní. Hlavní proslov přednesl okresní starosta Čeněk Prokop ze Strakonic a k významu hasičstva promluvil řídící učitel Václav Honzák z Chrášťovic, který byl zaníceným hasičem a duší osvětové činnosti v tehdejším hasičském obvodě. Vlastního námětového cvičení se vedle doubravických hasičů zúčastnili také hasiči z Třebohostic, Zadních Zborovic, Chrášťovic a Lázu. Veliká oslava byla zakončena taneční veselicí na zahradě přítele hasiče Jeništy.
V roce 1929 zakoupil sbor berlovou stříkačku za 597,- Kč.
V roce 1935 měl sbor 35 členů, z toho bylo 28 aktivních, 4 členové čestní a 3 byli přispívající. Velitelem sboru v té době byl Eduard Klas, starostou František Jeništa a jednatelem František Zdychynec. Sbor se kromě jiného zúčastnil likvidace rozsáhlého požáru v sousedních Chrášťovících, kde hořely usedlosti Františka Kučery a Eduarda Přecha. V následujícím roce 1936 se doubravičtí účastnili okrskového cvičení ve Třebohosticích, které se konalo 24. května u příležitosti 10. výročí založení sboru v tamnější obci. Hasiči také zorganizovali výsadbu Švehlových lip na návsi v počtu 12 ks.
V roce 1937 navštívil strakonickou župu také tehdejší prezident republiky Dr. Edvard Beneš. Velikého shromáždění strakonických hasičů se z Doubravice zúčastnilo 12 členů. Dne 18. července se konala tradiční oslava u pomníku padlých za účasti několika okolních sborů. V prosinci téhož roku se konaly volby do hasičského sboru. Starostou byl opět zvolen František Jeništa, velitelem Jan Kuchta, jeho zástupcem František Zdychynec. Eduard Klas byl zvolen jednatelem, Karel Pacalt pokladníkem a strojníkem se stal Josef Braťka.
V roce 1938 vystoupilo ze sboru 6 členů převážně vyšší věkové kategorie. Naopak novými členy se stali z mladší generace Jaroslav Panuška a Karel Ježek. Hasiči zasahovali u požáru Karla Medlína v Mečichově.
Rok 1939 přinesl rozsáhlé změny v organizaci a stanovách hasičstva v důsledku zřízení protektorátu Čechy a Morava. Jan Kaizr byl zvolen jako zástupce doubravských hasičů do okresní valné hromady. Dne 11. ledna shořela stáj a stodola místní hostinské paní Marie Nové v č.p. 21. Novým členem hasičského sboru se stal Václav Šenfeld.
V roce 1940 stojí za zmínku přehlídka sboru provedená okrskovými funkcionáři. Byli to Josef Čapek z Chrášťovic a Eduard Diviš z Oseka. Doubravičtí hasiči se také zúčastnili dvou pohřbů a to okrskového velitele přítele Červenky z Radomyšle a zábořského děkana P. Václava Bodláka. K likvidaci požáru vyjeli doubravičtí hasiči tentokrát 20. července do Katovska.
Rok 1941 přináší některé nové, ne příliš příjemné skutečnosti. Tou první bylo přijetí celostátního nařízení ke stavění tzv. žňových hlídek, tou druhou byl zákaz konání oslav u pomníků padlých. Také se uskutečnila poslední valná hromada místních hasičů až do skončení II: světové války v roce 1945.
Následující léta se nesla v persekuci celého našeho národa, hasičů nevyjímaje. Řada z nich byla pozatýkána, vězněna a někteří se již do svých domovů nikdy nevrátili. Již zmínění funkcionáři Josef Čapek z Chrášťovic a Eduard Diviš z Oseka se stali obětí nacistické persekuce. Sbor musel odevzdat tu část hasičské výstroje, která byla z mědi nebo bronzu, pro válečné účely.
K určitému oživení sboru dochází až po skončení II. světové války. V roce 1946 je starostou sboru zvolen opět František Jeništa, velitelem František Kůta, jednatelem Eduard Klas, pokladníkem Karel Pacalt a strojníkem Josef Braťka. Do sboru vstupují mladí chlapci: Josef Melichar, Jaroslav Farek, Josef Kuchta, František Braťka, František Slanec a Jaroslav Jeništa. Doubravičtí hasiči také v témže roce vyprovodili na poslední pozemské cestě zakládajícího člena sboru Ferdinanda Klecána, bývalého velitele sboru Jana Kuchtu a také starostu sboru Františka Jeništu. U pomníku padlých se opět sešlo 26 místních hasičů, aby po pětileté odmlce důstojně vzpomněli oběti I. světová války.
V dalších letech dochází ke změnám ve vedoucích funkcích. Starostou sboru se stává Jan Kaizr a velitelem František Zdychynec. Obec oslavila narozeniny prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka zapálenou vatrou, v předvečer jeho výročí 6. března. Sbor v počtu 10 členů se také naposledy zúčastnil církevních obřadů Božího těla ve farním kostele v Záboří. Z tohoto období stojí za zmínku skutečnost, že z 18 žádostí na gumové boty dostal sbor pouhých 5 poukazů na tuto potřebnou obuv pro hasiče.
Vstříc druhé padesátce ve stoleté historii sboru
Rokem 1950 vstupují do činnosti hasičského sboru nové prvky. Začíná období závazkového hnutí a brigád. Nechyběla ani účast patnácti členů na sběru mandelinky bramborové, což byla v té době celostátně sledovaná akce. Začínají také preventivní prohlídky v soukromých i veřejných budovách. Naproti tomu se nedoporučuje účast hasičů na církevních slavnostech.
V roce 1951 vstoupili do sboru noví členové: Antonín Komrska, Stanislav Laňka, Václav Šenfeld, František Keřka, Josef Srb a Ludvík Braťka. Končí také název Dobrovolný hasičský sbor, který se mění na Místní jednotu československého hasičstva. V té době měla jednota 28 členů.
V roce 1952 je nadále předsedou Jan Kaizr, velitelem Jaroslav Panuška a jednatelem Josef Braťka. Členové se také začínají zúčastňovat oslav 1. máje v okresním městě Strakonice. V následujícím roce 1953 odmítli hasiči účast v prvomájovém průvodu z důvodu, že byla požární zbrojnice zneužita pro sklad umělých hnojiv a chemických prostředků proto mandelince bramborové. V dalších létech přistupovali do sboru jednotlivci a to převážně mladší členové. K obměnám na vedoucích postech docházelo spíše sporadicky.
Na sklonku padesátých let a na počátku let šedesátých se v činnosti projevila patrná stagnace. Schůzová činnost byla minimální a účast na veřejných vystoupeních byla velmi omezena. Pietní akty u pomníku padlých se konaly se konaly také nepravidelně. Upadl i po řadu let uctívaný svátek Mistra Jana Husa, kdy každoročně 6. července byla zapálena u obce vatra.
K povzbuzení činnosti vydatně přispěl tehdejší člen okresního výboru řídící učitel Karel Březina ze Zadních Zborovic a tamnější velitel Václav Kovář, kteří se zúčastnili několika výročních schůzí sboru a přispěli tak k oživení a obnovení jeho činnosti. Do sboru vstoupili noví lidé: V. Šilhan, M. Bečvář, M. Kára, K. Soukup, V. Kuchta, F. Slanec, J. Straka, J. Machovec, J. Křivanec, J. Hendrych. Toto oživení však bylo opět následně utlumeno v polovině 60. let, kdy sbor opět upadl na několik roků do jisté stagnace.
Jisté oživení přináší až rok 1968. Jeho atmosféra vnesla novou jiskru oživení také do zdejšího hasičského sboru. Výroční schůze v prosinci roku 1969 se účastnilo rekordních 48 členů. Z toho bylo 10 z Nahošína. Hosty byli významní tehdejší okresní funkcionáři Karel Toman, Vít Hrubeš, Miloslav Němeček, Josef Novák. Předsedou byl zvolen Jaroslav Panuška, velitelem František Zuklín, jednatelem Karel Fořt, pokladníkem František Klas a strojníkem Josef Kuchta. Tito funkcionáři velmi významně přispěli k oživení činnosti a k rozmachu požárního sboru zejména v následujících letech.
Jejich zásluhou byla v roce 1970 zahájena výstavba požární zbrojnice a následně zakoupena nová motorová stříkačka PS 12.
Na počátku roku 1972 byla zbrojnice dokončena. U příležitosti otevření nové požární zbrojnice a na počest 70. výročí založení sboru v obci se konala v tomto roce veliká oslava, které se zúčastnilo 16 hasičských sborů a veliké množství ostatních občanů. S novou technikou vyjeli v témže roce doubravičtí hasiči k likvidaci požáru, postupně do Čekanic, Čečelovic a Nahošína.
V roce 1973 vstoupili do sboru mladí hasiči, kteří si dali název "Orlíci". Jejich vedoucím se stal Václav Kuchta ml. a jeho zástupcem byl Milan Panuška. Členové sboru se také aktivně podílejí na dárcovství krve. V té době bylo evidováno 22 dárců z řad zdejších hasičů. V současné době je dárcovství krve méně využíváno.
Aktivita doubravických hasičů vzrůstala a v roce 1975 měl již sbor 61 členů. V témže roce se hasiči  podíleli na likvidaci požáru stohu slámy ve své obci a současně byla zahájena výstavba požární nádrže. 
Konány jsou s jistou pravidelností hasičské plesy v zimních měsících a několik dalších tanečních zábav v průběhu roku. Hasiči se zúčastňují různých námětových cvičení, či každoročních akceschopností, při nichž je prověřován stav techniky a aktivita sboru. Výroční schůze jsou velikou společenskou událostí, neboť v jejich rámci jsou konány osvětové přednášky, doplněné kulturním programem. Činnost hasičů je odměňována čestnými uznáními i různými medailemi a vyznamenáními v závislosti na délce činnosti a vlastní aktivity.
Zesnulým členům je prokazována účast při pohřbu a čestná stráž u rakve při posledním rozloučení. Hasiči doprovázejí na poslední cestě nejen své členy, ale také významné funkcionáře z okolních sborů. V roce 1985 doprovodili na poslední cestě Víta Hrubeše ze Záboří, dlouholetého obvodového velitele, který mezi doubravické hasiče rád a po dlouhou řadu let jezdil. O dva roky později se rozloučili v síni blatenského krematoria také s dlouholetým předsedou okresního výboru požární ochrany Bohumilem Charvátem ze Slaníku.
Hasiči jsou hybnou silou v obci při výstavbě a zvelebení obce. Jejich podíl na budování obce, zejména v posledních dvaceti letech, byl příkladný a přispěl k významnému rozvoji obce.
Do řad hasičstva vstupují každoročně také noví členové a tak aktivizace sboru je stále na velmi dobré úrovni. Řada hasičů je zapojena i v dalších společenských organizacích, jako jsou např. Sokol či myslivecké sdružení a někteří jsou také členy místního národního výboru a v poslední době obecního zastupitelstva. Hasiči vypomáhali také místnímu zemědělskému družstvu při sběru kamene na polích, při sběru brambor, při sklizni slámy a dalších akcích.
Dne 19. června 1982 oslavil sbor 80 let svého trvání. U příležitosti tohoto výročí byla předána nově vybudovaná požární nádrž na severním okraji obce. Oslavy se zúčastnilo 6 okolních sborů a řada místních občanů a také někteří z okolních obcí. V roce 1984 se doubravičtí hasiči zúčastnili oslav 100 let založení hasičského sboru v sousedních Chrášťovicích. V témže roce vystoupili doubravičtí hasiči také na okrskovém cvičení v Hlupíně a poté i v Bratronicích.
V roce 1985 oslavili v sousedních Třebohosticích místní hasiči 60 let svého trvání. Také na této oslavě doubravští hasiči nechyběli.
Další kulaté jubileum si připomněli hasiči v Zadních Zborovicích v roce 1987. Jejich výročí přijelo z Doubravice podpořit také 8 členů této organizace:
Dne 11. července 1990 opět dochází k přejmenování, kdy Svaz požární ochrany je nahrazen slovem Sbor dobrovolných hasičů. V tomto roce se také doubravičtí zúčastnili oslav 100. výročí založení hasičského sboru v sousedním Mečichově. V  roce 1991 obdrželi medaili za příkladnou práci agilní členové sboru Antonín Komrska, František Klas, František Zuklín a Karel Fořt.
Dne 30. května 1992 oslavil sbor 90 let trvání svojí existence. Po pietním aktu u pomníku padlých následovala na fotbalovém hřišti soutěž, které se zúčastnilo 5 družstev. Vedle domácích hasičů tu byli jejich kolegové z Třebohostic, Mečichova, Zadních Zborovic a Záboří. V roce tohoto výročí měl místní sbor 62 členů.
Pěkného úspěchu dosáhli mladí doubravští hasiči v následujícím roce 1993, kdy v okrskové soutěži v Záboří získali druhé místo. V témže roce se účastnili doubravští hasiči také likvidace dvou požárů.
V roce 1995 se doubravičtí hasiči podíleli v sousedních Bratronicích na oslavách 90 let trvání tamnějšího hasičského sboru. V roce 1996 doprovodili hasiči na poslední cestě svého dlouholetého člena, bývalého velitele a předsedu sboru Jaroslava Panušku. V následujícím roce při oslavě 95 let trvání sboru se konala v obci soutěž v požárním sportu za účasti místních hasičů, požárního sboru z Bratronic, Lažánek, Záboří a Čečelovic.
V roce 1998 byla při valné hromadě velmi vzrušená atmosféra. Diskutovala se otázka další existence hasičského sboru, či jeho případné zrušení. Nakonec hlasování rozhodlo pro to, aby sbor pokračoval ve své dosavadní činnosti. Přesto však došlo k významné redukci sboru, který se snížil oproti předchozím létům téměř o jednu třetinu. V tomto roce měl sbor 42 členů. Při této valné hromadě byl předsedou sboru opět zvolen František Zuklín, velitelem Antonín Komrska, jeho zástupcem Karel Fořt a strojníkem Pavel Kuchta. Byla také ustavena funkce kronikáře sboru, jímž se stal Václav Straka. Medaili za věrnost obdržel dlouholetý člen a funkcionář výboru František Klas.
Poslední čtyři léta se ve stoleté historii hasičského sboru nesla opět v atmosféře uklidnění, vzájemné spolupráce a bratrského porozumění. Sbor se postupně znovu aktivizoval a pravidelnou účastní na soutěžích, nejen doma, ale i v okolí, dobrou schůzovou činností a vysokou společenskou aktivitou tak důstojně vstupuje do kulatého jubilea svojí stoleté existence.
V současné době má sbor 52 členů, z toho je 6 žen a dále eviduje 14 členů čestných, to jsou ti, kteří zůstali sboru věrni a byli v minulých létech jeho aktivními členy.